XENOR 1 (část 4)
22. 3. 2011
Další den měla Xenie překvapení pro ochránce. Byl to takový trénink, kde se naučí špiónské triky. To hodně lákalo Erika, který tyto věci úplně miloval. Byl taky z ochránců nejsilnější, protože chodil do karate. A to se mu hodně hodilo. Ale za to Romana nebyla moc nadšená. Ona je městský typ a nejraději nakupuje oblečení a různě chodí na diskotéky. Ale i toho se dalo využít. Pohyby, co se různě tančí při diskotékách, napodobovali pohyby bojového umění. Ale v čem úplně vynikala bylo oblečení. Vždy dokázala vymyslet takovou kolekci, že je v lesích nemohli najít. Oliver byl tak uprostřed. On je spíše technik a hodně dokáže dělat s počítačem. A tak mu dali nový noterbook s nejmodernějšími programy a různé špionážní vybavení. Ten byl jako v sedmém nebi. A Nina s Xenií jenom koukali jak jsou naši ochránci spokojení. Nina byla taky velice spokojená, protože dostala k sobě psa, kterého si velice přála a byl už vycvičený na všechny povely. A Xenie dostala jako dárek ten, že je vedoucí našich ochránců. Byla ráda, ale ne dvakrát nejvíce, protože ani nevěděla, jestli s tím budou souhlasit. A jak se to ochránci dozvěděli, tak byli velice rádi. A Xenie byla nejvíce nadšená tím, že má konečně nějaké kamarády, kteří ji prozatím nezradili.
Hned, jak se seznámili s věcmi co dostali, tak se šlo do simulační místnosti. Petrova parta hrála zlo a Xenie měla za úkol naučit naše ochránce se různě tajně pohybovat a zároveň pracovat s věcmi co dostali. Nejlépe se pracovalo Romaně, která měla za úkol vymyslet kombinaci do pralesa. Ta hnedka vymyslela něco lehkého, co nepropouštělo vodu a zároveň barevně zkombinovaného s lesem. A hlavně to bylo pohodlné. Potom se určilo místo, kde bude trénink a Oliver dostal do notebooku informace o okolí. Hned jak mu ty informace došli, tak mu Xenie vysvětlila, kdo je kdo. Červeně byli označeni protivníci a zeleně byli oni. Modře bylo všechno živé kolem a žlutě byli naschvál postavené překážky, ale o těch jim nic Xenie neřekla.
Tak se vydali na cestu. Prvně šli hustým křovím a tam na ně čekal Petr. Xenie měla za úkol ho zneškodnit, ale naschvál to nedokázala a dodělal to za ni Erik. Ten Petra porazil raz, dva. O kousek dál se to změnilo v propast. Na to byl zase připravený Oliver, který měl samé moderní vybavení. Vytáhl pět pušek s vystřelovací harpunou. Když všichni vystřelili, tak se jenom zhoupli a naviják je vytáhl zpět na pevnou zemi. Ale najednou se pod Ninou začala hroutit zem a to byl úkoly právě pro Olivera, který měl vymyslet narychlo, jak zachytit člověka při pádu. Ale nějak nestíhal myslet, a tak rychle zakročila Xenie. Vzala tu pistol s navijákem a skočila pro Ninu. Když ji držela, tak vystřelila a harpuna se zachytila o strom. Nakonec stačilo spustit naviják a vyjeli si pěkně nahoru. Bylo vidět že naši ochránci byli z toho mimo sebe, protože mohla špatně skončit i Xenie. A Oliver byl hodně zklamaný, že nic nedokázal vymyslet. ,,To se během času naučíš. A Někdy se předci musí riskovat. Jinak by to nebyla žádná zábava…“ Řekla Xenie s úsměvem a šli dál. Po chvíli se všechno změnilo ve vodu. Jenom ochránci byli na malém ostrově. Na kterém byl i Wolker a ještě jeden kluk, který se jmenoval Pavel.
Ti dvá pustili na Ochránce psy. A toto byl úkol pro Ninu, ta měla dát správný povel, aby ti psy lehli a nic neudělali ochráncům. Nina mohla říkat jakýkoliv povely, ale žádný nezabíral. A když viděla vyděšené tváře ochránců, tak se zatvářila dosti nejistě. Ale než se stačila vzpamatovat, tak na ni zaútočil jeden ze psů.
Jenomže měla štěstí. Erik se stihl vzpamatovat a vzal hůl a pořádně toho psa přaštil.
A ten druhý si je mezi tím oběhl a chtěl zaútočit na Romanu ze zadu. Ale ta se taky jenom tak nedala. Ta když se naštve, tak ji poslouchá i hladový tygr v poušti. A jak na ni běžel ten pes, tak jenom nastavila ruku na znamení ,,Stop,, a přísným hlasem řekla ,,Lehni!“ a ten pes se zastavil a lehl si. Ochránci jenom koukali a nemohli uvěřit tomu, že Romana dokázala zastavit toho psa. Ale jenom tak jednoduchý to nebylo. Sotva si Ochránci oddechli od psů. Tak na ně zaútočili Wolker, Pavel i Petr se tam objevil. A toto byl úkol pro Xenii. Vymyslet nějakou strategii proti třem silnějším protivníkům. Ale byla to pro ni hračka. Protože je znala, tak je se snažila prvně oddělit od sebe a potom je s ochránci vyřídila jedna, dvě. To byl asi nejlépe udělaný jejich úkol. Potom byl opět úkol pro Olivera, který posledně svůj úkol nezvládl. Měl nějak dostat ochránce na pevninu. A tak vytáhl nějaký sáček a když zatáhl za šňůru, tak z toho byla najednou loď do které se vlezli všichni.
A tak jeli dál.
Po dlouhé a nudné cestě konečně dopluli k nějakému přístavu. Hned, jak vylezli na molo viděli, že tam bude jejich nejtěžší úkol. Romana musela co nejrychleji vymyslet kombinaci oblečení, která by byla pohodlná a zároveň obyčejná.
Ale měla to během chvilky. Potom vešli do obchodu, že si něco koupí k jídlu. Vše probíhalo v pohodě. Nakoupili si trochu jídla a když chtěli odejít, tak několik agentů hrálo lidi, co přepadli obchod. Bylo jich asi tak dvacet proti pěti.
Ale Xenie se jenom usmála a najednou se tam objevilo několik agentů.
Všichni se divili, jak se tam vzali. I ochránci byli překvapeni. Ale Xenie se jenom soustředila na pohyby agentů, co hráli ty padouchy. Potom řekla ,,Olivere, zjisti, jak je tento obchod velký.“ A Oliver odpověděl ,,Má tři poschodí a v podzemí je tajná chodba, kudy oni chodí. Na to se Xenii rozsvítilo a řekla ,,To je východ od tud. To je cíl. Kudy se tam dostaneme?“
Oliver si prošel mapu a potom jenom ukázal na větrací šachtu, která byla nad jedním regálem. ,,Jedině tudy. Jinak mají cestu zatarasenou.“ Xenie dala tedy povel a Agenti, co se tam najednou ukázali, tak se dali do boje a ochránci, co nejrychleji utíkali k tomu regálu. Prvně lezl Erik, který sundal poklop a potom lezli ostatní. Když najednou někdo chytli Xenii za nohu a pokoušel se ji stáhnout. Nina na to rychle zareagovala a bez rozvahy skočila na toho chlápka. Potom ji Xenie pomohla rychle vylézt zpátky na regál a poslala ji do šachty. A když vyskakovala ona, tak ti muži shodili ten regál na zem a Xenie se nemohla dostat nahoru. Vysela tam jako nějaká hruška. Ale najednou ji pomohli všichni ochránci dostat se nahoru.
Co nejrychleji prolezli tou šachtou a když viděli východ, tak byli rádi, že se konečně dostanou ven. Ale než stačili dojít ke dveřím, tak ukončili simulaci a hnedka dali ochránce na kontrolu do nemocnice.
Všichni byli v pořádku. Ale Nina neustále na něco myslela. Byli to ti psi.
Když se jí Xenie zeptala na co myslí a Nina jí řekla o těch psech, tak jí všechno Xenie vysvětlila, že to byla jenom simulace, takže se nikomu nic nestalo. A když padala, tak jenom ležela na zemi. Ale byla to obrazová simulace. A takové věci.
Když se konečně všichni sešli, tak byli rádi, že to přežili a že by si to dali ještě jednou. Najednou k nim přišel vedoucí špiónů a řekl jim ,,Jste skvěle sehraný tým. Nedáte na sebe dopustit, i kdyby měla vybuchnout nějaká bomba, ale tu jste tam žádnou neměli. Naštěstí. No dozvěděl jsem se, že jste takto poprvé v nějaké simulaci a že jste nejnovější tým. Já si myslel, že spolu vyrůstáte a že máte přímo nějaký speciální tréninky, protože toto nedokážou málem ani ti nejlepší agenti. No, hodně jste se přiblížili k Petrově bandě. Jenom tak dál a možná vás vyberu pro speciální úkol, do kterého byste se hodili velice skvěle. Protože jste malí a mladí. No prostě děti.“ Potom každému dal balík s nějakým překvapením a odešel. Ochránci byli velice šťastní a snažili se ze všech sil proto, aby byli vybráni do toho úkolu. Akorát Xenie se nějak nesnažila. Bylo ji divné, že by něco takového řekl přímo ředitel agentů. Protože je to velice tajné. A tak se rozhodla to prozkoumat.
Když měli další klasický trénink v lesích se zvířaty, tak nechala svého psa, aby zaútočil na Ninu. A potom navedla ostatní psy na své cvičitele.
Když se všichni psi pochytali, tak Xenie dostala trest, ale najednou se ji zastal vedoucí a řekl ,,Jenom si něco zkoušela. Těch pár zraněných se vyléčí a bude vše v pořádku.“ A usmál se na ni. Když najednou na něho zaútočil jeho nejmilejší pes ze zadu. A Xenie dala povel, tomu psovi, aby zaútočil na nohy. A ten pes tak udělal. Tím se prozradilo, že to není pravý vedoucí, ale nějaký špeh, co se dostal mezi agenty. Když se ten pes zakousl do té nohy, tak se Xenie rozpřáhla a dala tomu falešnému vedoucímu pořádnou rámu do břicha. Ten se hnedka skácel k zemi a raději se přiznal. Ale potom se zeptal, jak to poznala, když byl úplně stejný, jako ten pravý a Xenie řekla ,,Nikdy se nemluví veřejně o tajných akcích. Vždy se dávají zprávy pouze vedoucímu party. A potom, pes vedoucího je naučený, aby nikdy nezaútočil na svého pána. Tak se to provalilo.“ Usmála se na něj a odešla na ošetřovnu, protože si nejspíše zlomila prsty. A jako by se nestalo. Měla zlomený ukazováček a prostředníček. Tak dostala sádru a neschopenku. Ale tu hnedka za dveřmi ošetřovny roztrhala a vyhodila. Potom došla do svého pokoje a vzala si tenisovou raketu a pár míčků a odešla do tělocvičny. Naštěstí měla zlomenou levou ruku a ona byla pravačka. Takže hrála pravou rukou. Když ji někdo nahrál míček podáním, které umí jenom pár lidí. Když se zeptala ,,Jsi to ty, Wolkře?“ ale nikdo se neozýval. Tak tam poslala míček stejným způsobem, jako přiletěl na ni. Ale během mžiku se vrátil a najednou zaznělo ,,Třicet, nula. Hodně se horšíš. Pamatuji doby, kdy jsi mě porazila.“ A Xenie se najednou rozzářila jako nějaká žárovka a řekla ,,Jsi to ty? Kači?“ a na světlo vyšla nějaká holka. Obě se zaráz rozeběhly a silně se objaly. A když si chtěly jít popovídat, tak mezi nimi proletěli dva míčky. Xenie i Katka zůstali stát a jenom koukali, když se najednou objevil Wolker a Petr. Katka se udiveně podívala, vzala si raketu a šla rázným krokem k Wolkerovi. Potom položila raketu na zem, silně ho objala a řekla ,,Já tě tak ráda vidím. Proč jsi nenapsal. Otec tě už považoval za mrtvého.“ A Wolker odpověděl ,,Já neměl jak. Taky že jsem byl málem mrtvý, ale nebýt tady Xenie a Petra, tak bych asi nežil. A jak se jinak vede našemu otci?“ a Katka se smutně podívala a řekla ,,To je důvod proč tady jsem. On totiž před třemi dny zemřel. A jeho poslední přání bylo, abys přijel na jeho pohřeb. Je za týden, takže je čas, ale čím dříve, tím lépe.“ A potom začala Katka plakat. I na Wolkerovi bylo poznat, že se mu chce brečet. A kdo by nebrečel, kdyby mu zamřel otec. A tak Xenie řekla Petrovi, ať zařídí nějakou misi v Japonsku a Wolker si tam může jít na ten pohřeb. Petr šel hnedka k vedoucímu, ale pravému a snažil se ho přemluvit, ale nezmohl proti němu nic.
Jakmile to oznámil Xenii, že mu nic nepovolil, tak tam šla ona i s Ochránci.
Ale vedoucí jim taky nechtěl nic povolit. Jenomže to se najednou nedala odbyt Romana. Naráz se jí pusa rozjela takovou rychlostí, že to raději ten vedoucí povolil, ale pod podmínkou, že už nebude tak vyvádět. Romana to slíbila a hnedka si šťastně odešli za Petrem a jeho bandou. Tam jim to Xenie oznámila a když se Petr zeptal, jak to dokázali, Tak Romana řekla ,,Stačí mít pěknou vyřídilku. A dokázat mluvit rychle. Hodně ho to štvalo a nebylo mě k zastavení. No tak to svolil. Budeme ochranka na tom pohřbu a Wolker má na ten den volno.“ Wolker a Katka moc děkovali Romaně, která si připadal jako nějaká královna.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář