Vlk a anděl 9
Soud, táta a prokletí…
Ráno se Xenie probudila a šíleně ji bolela hlava. Cítila se, jako by měla opici po alkoholu. Maminka už odvedla bratra do školky a Patrik seděl u její postele s jemným úsměvem. Xenie se posadila a zeptala se „Jak to děláš, že jsi po noční a vypadáš tak svěže a plný sil.“ Patrik se více usmál, pohladil ji po vlasech „Řekněme, že já čerpám sílu z něčeho, čemu ty říkáš měsíc.“ Xenie se znovu složila do postele „Já chci taky něco takového umět.“ A zakryla se až nad hlavu. Patrik si k ní přisednul „Ani se nediv, když ses včera vyléčila a dneska má být ten soud. Mohl bych ti dodat maličko energie. Pokud chceš.“ Xenie oddělala peřinu „A nemůže ten soud být někdy jindy? Mně se dneska fakt nechce.“ Patrik se zohnul níže ke Xenii „Ale ty to zvládneš, Xenie.“ Náhle se mu ukázala křídla. Byla obří, skoro přes celý pokoj. Xenie je vždy obdivovala. Také by chtěla lítat a ne neustále trčet na té zemi. Patrik ji objal „Však já si tě ohlídám, X…“ Podíval se jí do očí a poté ji lehce políbil. Xenii to velice zaskočilo. Nečekala nikdy polibek od Patrika. Jeho křídla je oba přikryly a Xenie byla opět plná síly. Ale její pohled ovládlo neuvěření, že se něco takového stalo. Poté šel Patrik do jídelny, že na ni počká. Xenie se tedy rychle oblékla a došla za nimi. Máma měla připravenou snídani. Niger byl už z domu pryč. Prý slíbil mámě, že si bude hledat práci. Patrik popíjel kávu a Xenie horkou čokoládu. Nakonec jeli do vedlejšího města k soudu. Patrik měl policejní auto ještě z večera, takže mohl parkovat prakticky všude.
Xenie se zhluboka nadechla „A je to tady. Dnes se dovím, co jsem chtěla vědět celý svůj život.“ Patrik ji objal kolem ramen „Neboj. Ty to zvládneš jako nic. Jsi přece moje statečná X. Bojovnice tělem i duší… ukaž své něžné tesáky a vše jak se sluší.“ Xenie se usmála „Ty víš, jak člověka potěšit, že.“ Patrik se usmál a vystoupili z auta.
Společně došli do soudní síně. Patrik seznámil Xenii se svým otcem. Seděl na vozíčku. Vypadal dosti mladě, ale zuboženě. Vedle něj stál muž. A tvářil se hodně přísně. Až se ho Xenie lekla. Muž, tedy Xenii táta, se pousmál „Je z tebe pěkné děvče, Xenie. Rád tě opět vidím, moje holčičko.“ Xenii vhrkly slzy do očí. Objala muže na vozíčku „Taky tě ráda vidím, tati.“ Muž ji jemně pohladil a řekl „Znám tvoje přání, holčičko. A znám i tvoji minulost. Je mi to všechno líto. Co kdybys dnes po soudu došla i s Patrikem k nám do domu na čaj.“ „Velice ráda přijdu, tati. A můžu vzít i mámu a bratra?“ starý muž se usmál „Vezmi je. Rád je uvidím. Erička jsem viděl naposledy jako mimino v dupačkách. Teď z něj bude určitě veliký chlapec.“ Xenie se pouze usmála a už si musela jít sednout na své místo.
Soud trval dlouho a bylo to nezáživný. Xenie nevěděla, jak se zabavit. A tak dala ruku Patrikovi. Ten ji jemně uchopil a usmál se. Xenie se tedy usmála a ohlédla se po tátovi. Ten podepisoval různé papíry. I Xenie něco podepisovala ohledně dědictví. Nakonec její táta na ni přepsal celý majetek, ale pod dohodou, že si tam ještě dožije poslední léta i se služebnictvem. Xenie to odsouhlasila a najednou si všimnula zaraženého pohledu Patrika a hnusného, vražedného pohledu toho muže, co byl s tátou.
Po soudu jeli každý domů. Xenie hned mámě vše povyprávěla. Máma moc nadšená tím, že pojede do toho dumu, nebyla. Ale zase chtěla udělat Xenii radost a vynahradit jí vše, za co musela, kvůli ní, trpět.
Odpoledne pro ně přijel Patrik i s Angelou. Všichni nasedli a jeli ke starému muži domů.
Cestou byli všichni nervózní. Hlavně když napovrch viděli starou barabiznu skoro na rozpadnutí. Ovšem, jakmile projeli bránou, tak viděli něco jiného. Obrovský dům byl najednou jako nový. Vše okolo bylo upravené a sté. Patrik jen tiše dodal „Ochranný štít.“ Xenie i Erik byli nalepeni na oknech a rozhlíželi se.
Patrik zastavil a všichni vystoupili. Uvítalo je služebnictvo. Pomalu šli do společenské místnosti, kde už na ně čekal starý pán. Sotva tam vešli. Tak muž řekl „Vítejte u mě doma. Moje rodinko.“ A poté se jednotlivě přivítal. Začal Xenií a Patrikem. Poté se seznámil s Angelou a Eričkem. Ten se maličko bál, ale odvahu našel a objal svého tátu. A nakonec máma. „Ahoj, Elizabeth.“ „Ahoj, Martine.“ Pozdravili se nejistě, ale stejnak si padli v objetí… Všichni se usadili a služebnictvo nosilo občerstvení a všichni si v klidu povídali. Hlavně Eriček se vším možným chlubil. Jak je chytrý ve školce, jaké dělá naschvály doma a vše možné.
Po nějaké chvíli si šli projít dům. Byl opravdu obří a Eriček nevydržel neběhat.
Když měli odjíždět, tak měl táta poslední přání. A to být s Xenií o samotě. Xenie s ním tedy šla do nějaké místnosti. Byla to tátova ložnice. „Xenie. Moje holčičko. Chtěl bych ti říct svoje prokletí, aby ses ho mohla zbavit a žít poklidně.“ Xenie mu pomohla na postel. Poté se posadila vedle něj a táta jí řekl „Chtěl bych tě pro jednou vidět ve vlčí podobě. Bylo by to možné?“ Xenie se tedy změnila a vyskočila k němu na postel. Táta ji hladit po hlavě a spustil „Kdysi jsem byl hodně pyšný vlk a člověk. Dostal jsem úkol hlídat zeď s andělem. Byl jsem naschválník, ale hodně dobrý bojovník, ovšem hloupý, bojovník. Jednou se někdo chystal použít zeď od pekla. Prý nechtěl už život pod dozorem a dělání neplech a nepravostí. Ale bohužel ho napadli ochránci z pekla. Tehdy jsem bitvu prohrál a můj parťák zemřel. Sám ďábel si mě vyhledal a dal mi nabídku „Než, aby ses užíral věčnou lítostí, mohu ti nabídnout sílu, o které se ti nikdy nezdálo. A už nebudeš muset dělat chyby a nikdy neprohraješ.“ Byl jsem mladý a v rozpacích a sepsal s ním smlouvu. Ale to jsem si podepsal cestu k peklu. Přišel jsem o svoji barvu bílého vlka a stal se ze mě obyčejný prašivý vlk se silou zla. Jak jsem byl mlád, tak jsem byl chtivý a sílu jsem využíval proti dobru. Ale jednou jsem se zamilovat do Elizabeth. Už jsem nechtěl tento život. Jenomže jsem byl uváznutý mezi dobrem a zlem. Tak jsem se vlka zla vzdal, ale nikdo mi neřekl, že se prokletí přenese na mého potomka. A vlk dobra ve mně zůstal ale zaklíněn. Od té doby jsem se nezměnil. Ale rychleji stárnu. Proto si už počítám jen dny a na roky. A to je i důvod, proč jsem ti vše chtěl předat. Jsi jeden z posledních čistých vlků, co mají sílu ďábla. Jsi vlastně jediná. Ale co si uděláš s touto sílou, je již na tobě.“ Vlkovi stekla slza a olíznula svého tátu. Seskočila a změnila se „Děkuji, tati, za vše.“ A pomalu odešla.
Doběhla Patrika s úsměvem a jelo se hned domů.
Před domem čekal Niger. Vypadal dosti hladově a špinavě. Ale v ruce držel peníze. Hned ho vzali domů a máma se o něj postarala. Xenie zatím Angy vysvětlila, kdo to je a Patrik tomu nasadil korunu. „Niger je černý anděl, kterého Xenie zabila. Ovšem to si ďábel nenechal líbit a vyslal jeho tělo zpět, aby se pomstil i za vlka i za něj samotného. Proto buďte obě opravdu opatrné a mějte se na pozoru. Někde se tu potuluje i ten vlk. Ale nevíme kde. Nejde najít ani zaměřit. Niger ze sebe vysílá aspoň temnou auru. Ten vlk ne.“ Xenie se maličko více zarazila, ale zatím viděla, že se Niger o nic nepokouší. Angy jela domů, Patrik ji odvezl a Xenie se šla projít ven.
