Vlk a anděl 8
Niger?…
Večer šla Xenie zpátky domů a potkala cestou kluka. Celkem pohledného a odněkud i známého. Černé, husté vlasy a tmavé oči. Jako oči vyprahlé sopky. Vypadal dosti zbídačeně a chudě. Šla tedy k němu. Pomalu a nejistě. „Ahoj…“ začala jako první. Kluk se trochu polekal, ale odpověděl „Ahoj. My se známe?“ „Ne. Ale jsi mi odněkud povědomý. Jak se jmenuješ?“ kluk se udivil, proč chce cizí dívka vědět jeho jméno, ale vyslovil jej „Jmenuji se Niger. A jak se jmenuješ ty?“ Xenie maličko zaváhala. Niger. Tak se jmenoval ten temný anděl, se kterým kdysi dávno s Angy bojovaly. A málem i prohrály. Ale toho naděla ona osobně zabila. Možná dostal od ďábla druhou šanci a je zde pouze jako člověk. Stejně jako holky. „Já se jmenuji Xenie.“ Kluk se trochu zarazil, ale poté jen kývnul „Stejně, jako moje sestřička, kterou neznám.“ Xenii to zaujalo, a tak nabídla Nigerovi, aby šel k ní domů, že mu udělá něco k jídlu a že se z nich mohou stát kamarádi. Kluk souhlasil a v tom mu zakručelo v břiše. Oba se zasmáli a vyrazili.
U Xenie doma to ještě žilo. Malý Erik byl nabit energií, že se mu nechtělo spát. A obzvláště, když uviděl přicházet sestru domů. Erik vyběhl ven v pyžamu a skočil svojí sestře do náruče. Ta ho chytila a začala ho lechtat „Jak to, že nejsi ještě v posteli, ty jeden lumpe.“ Eriček se natolik smál, že se Xenie pustil a ona jej vyhodila do vzduchu. Erikovi se to moc líbilo. Došli do domu a Xenie usadila Nigera do jídelny. Hodila bratra do postele a uspala ho. Jakmile se vrátila, tak maminka už dělala horkou čokoládu pro hosta i pro Xenii. Xenie začala dělat svoji specialitu, hamburgery.
Jakmile bylo vše na stole, tak Jim Niger poděkoval a s chutí se pustil do jídla. Xenie se ho začala pomalu vyptávat „Kde bydlíš?“ Kluk polknul sousto „Kde se naskytne. Nemám stálé místo.“ A na to se ozvala máma „Tak můžeš přespat u nás. My tu máme volný pokoj.“ Niger se trochu zakuckal, ale poté rád souhlasil. Xenie se usmála „Bezva a klidně u nás můžeš být napořád.“ To už Nigerovi opravdu zaskočilo a Xenie ho musela poplácat po zádech. Všichni se zasmáli, ale Niger to odmítnul, že by z toho mohly být i potíže. Jenomže, to se nedala máma a donutila ho zůstat aspoň na nejnutnější dobu, než si něco najde. Nigerovi nezbilo nic jiného, než souhlasit.
Patrik měl opět noční, a tak se rozhodnul projet si Xenii ulici. Jakmile si všimnul, že se u nich svítí, tak se tam šel podívat. Vešel dovnitř a zatvářil se hodně zle. Ucítil démonovu auru. Přišel do jídelny a uviděl tam Xenii, mámu a cizího kluka, jak se smějí. Xenie si Patrika všimnula jako první „Ahoj, Patriku. Copak tady děláš? Nemáš být na hlídce?“ kluk se otočil a jak uviděl kluka v policejním, tak se zaleknul. Patrik se usmál „No… tak trochu jsem se rozhodnul tě navštívit. A když jsem viděl světlo, tak jsem vešel dovnitř. Mám ti připomenout ten zítřejší soud, X.“ Xenie se přestala usmívat „To už je zítra?“ Patrik k ní došel „Neboj. Budu tam s tebou celý den.“ A pohladil ji po vlasech. Xenie si povzdechla a oči ji přišli na Nigera. Hned ji napadlo je seznámit. „Patriku. Můžu tě seznámit s Nigerem?“ Patrik se usmál, podal klukovi ruku „Těší mě, já jsem Patrik.“ Niger se ovšem netvářil nijak přívětivě. Poodešel o krok vzad a nejistě odpověděl „Mě taky těší.“ Patrik se zazubil a poté řekl „No. Už musím zpět na hlídku. Mějte se tady.“ A odešel. Na Nigerovi byla vidět úleva. Xenie se na něj podívala s údivem „Asi se moc rád s policií nemáš, že?“ Niger se usmál „Od doby zmizení mé sestry ne. Neustále si myslí, že jsem ji já někam schoval nebo ji unesl, ale sám nevím, kde je.“ Nakonec si povzdechl a maminka všechny zahnala do postele. Ještě něco narychlo našli Nigerovi něco na spaní a všichni ulehli do postelí.
Xenie ale nemohla usnout. Neustále přemýšlela nad Patrikovým výrazem, když se od něj Niger vzdálil. Jako by věděl, kdo doopravdy je… A samým přemýšlení usnula jako nemluvně…
