SP 4
Přijel s nimi i Erik, prý naléhal na tom, že mě chce vidět a jako první vlítl do pokoje a moc se mi omlouval. Ale já na něj nepromluvila. Erik to bral, protože si byl moc dobře vědom toho, co udělal. A taky byl hodně smutný. Když jsem se usmála a řekla ,,Je ti odpuštěno, ale už mi to víckrát nedělej. Prosím.“ A Erik mě objal a zrovna tam vešla Mamka, sestra a Aleš. Docela se divili, co to děláme, ale když viděli, že se usmívám, tak byli rádi. Potom ke mně skočila sestra řekla ,,Budu mít svého koníčka.“ A byla radostí bez sebe. Já jsem se usmívala a byla jsem ráda, že ona nemá takovéto starosti. Potom ke mně přistoupil Aleš a dal mi kytku a pusu na tvář ,,Vítej mezi živými.“ Řekl a uvolnil prostor mamince, která mě silně objala a začala brečet. Když se uklidnila tak mi řekli, co se dělo, když jsem spala. Dvakrát jsem zkolabovala a několikrát si dokázala vytáhnout kapačku z žil a dostat se z pout. Proto jsem měla to zápěstí tak otlačené. Protože mě museli pevně připoutat abych si něco neudělala.
Když přišel doktor, tak řekl, že jsem v pořádku a že mohu jet v klidu domů, ale že mám mít několik dní klid. Tak mě zabalili věci, co jsem tam měla a jelo se domů. Když jsem si vzpomněla na kamarády z Prahy. Jak se asi mají? A co dělají? Kladla jsem si otázku za otázkou. A zatím jsme dojeli dom. Venku bylo plno dětí a jejich rodiče. No jo, tábor začal o něco později, protože bylo ošklivé počasí. Když jsme vjeli do toho davu, tak se všichni divili, co se stalo. Ale nic se neřeklo, jenom to, že je to rodinná záležitost majitele zámku. A Aleš mě odnesl až do pokoje. Andrea se mi postarala o ještěrky a užovku. Byla jsem ráda, že se mi o ně někdo postaral. A tak jsem jí moc poděkovala a ona byla ráda, že jsem v pořádku zase doma. V nemocnici mi sundali před odjezdem sádru a řekli mi, jak mám tu ruku cvičit. Byla to zrovna pravá ruka, a tak jsem nemohla kreslit. Ale učila jsem kreslit Andreu. Velice jí to šlo. Měla na to nadání. A když se učila stínovat, tak byli její obrazy tak skvělé, jako ty moje. I barvy už uměla namíchat…
Po týdnu, kdy jsem nevystrčila paty z domu, jsem se rozhodla, že se projdu venku.
Aleš se mě zeptal, jestli chci doprovod, že někomu řekne. Protože je teďka ten tábor a venku jsou všude koně. Ale já to odmítla. Chtěla jsem být sama. A tak jsem se převlékla a vyšla si. Když jsem viděla ty malé děti jak sedí na koních, usmívají se a čekají na své trenéry, jak je povedou, tak jsem mezi nimi viděla sestru. Seděla na novém koni, kterého jsem ještě neviděla. Ona na mě zamávala a jela ke mně. Ale já jsem couvla a řekla ať ke mě nejezdí. A tak sestra slezla a objala mě ,,Toto je můj nový koníček. Jmenuje se Alex a je to mazel.“ Byla jsem ráda, že je šťastná. Ale nechtěla jsem k tomu koni moc přicházet blíže. Když mi dal někdo ruku na rameno a řekl ,,Jsi už v pořádku?“ já se lekla a otočila se. Byl to Erik, ale koně nechal v zadu, kde ho přivázal k plotu. Jen aby zamnou mohl jít. Já se usmála a řekla ,,Jo, doufám. Jak to že máš Williho vzadu a ne u sebe?“ ,,No, mám zakázaný se k tobě přibližovat s koněm. Tak to dodržuji.“ Já si oddechla, že mě nebude nutit jít ke koni. Tak jsme se spolu prošli. Ale Willi byl moc chytrý a nějak se dokázal odvázat a přišel za námi. Já se ho velice lekla a schovala jsem se za Erika. Ten hnedka Williho chytil a usmál se ,,Jak ses dostal od toho plotu. Ty můj chytráčku.“ A hladil ho po hlavě. A jak jsem stála za ním a držela se ho, tak mi chytil ruku a položil ji na hlavu koně. Když se Willi mazlil, tak jsem měla strach. Ale Erik si za mě stoupl a potom mi chytil i druhou ruku a hladil ho mýma rukama. Já jsem se snažila uhnout, ale jak stál zamnou, tak jsem se nemohla pohnout. Po chvíli jsem zjistila, že mi vážně nic neudělá, a tak jsem se uklidnila a zkusila ho pohladit sama. Erik mě pustil a jak kousek popošel dozadu, tak Willi popošel za ním, tudíš blíže ke mně. Hned jsem ho přestala hladit a uskočila jinam. Erik se usmál a já měla zase strach, co se stane. Ale nic. Willi jenom stál a ani se nehnul. Když mě Erik zase chytil a řekl ,,Zkusíš ho pohladit po krku, takže se k němu více přiblížíš. Neboj se. Budu s tebou.“ A zase si za mě stoupl a natáhl semnou ruce. Když je přitiskl na Williho krk, tak se Willi maličko otřepal a já se vylekala a opřela se o Erika. Ale ten se nehnul z místa. A opět mi vzal ruce ,,Ničeho se neboj. Nic ti tady nemůže udělat.“ A přiložil mi ruce na Williho krk. Tentokrát se Willi neotřepal a Erik jezdil rukama od hlavy až skoro k nohám. Když najednou přistoupil blíže ke koni a mě k němu natlačil. Já jsem zavřela oči a modlila se, aby mi nic neudělal. Ale Willi se ani nepohnul. A když jsem otevřela oči, tak jsem stála sama u koně, Erik stál vedle mě a jenom se usmíval. V tom do stáje přišel Aleš a viděl, že si hladím koně. Jenom se usmál a zase odešle. Ale Willi si ho všimnul, a tak šel k němu. Já se lekla, co se děje a rychle jsem od něj uhnula. Když vylezl Aleš a pohladil ho po hlavě, tak řekl ,,Děláš pokroky. I když to má Erik zakázané!“ A podíval se na něj vážně. Ale já ho bránila ,,Erik nic neporušil. On ke mně koně nepřivedl. Willi byl přivázaný. Ale nějak se dokázal odvázat a přišel za Erikem. A tak mě Erik donutil si ho pohladit. A mě to ani nevadí. Jenom kdybych neměla ten strach.“ sklopila jsem pohled k zemi. Aleš dovedl Williho k Erikovi a pošeptal mu ,,Jenom tak dál.“ A odešel. Erik mě vzal za ruku a Williho nechal ve stájích. I když věděl, že za ním za chvílí přijde. A to byl jeho plán. Šel semnou za stáje a Willi za chvíli za námi doběhl a zatavil u mě. Já se ho lekla, protože byl v klusu. Erik na něj nasedl a řekl mi, ať jenom stojím a nic nedělám. Docela jsem se bála, ale udělala jsem tak. V tom Erik pobídl Williho a on se rozešel. Já se toho lekla a kousek jsem uhnula. Ale Erik mi řekl, že mám stát a jenom pozorovat koně. Tak jsem to zkusila. Erik jenom kolem mě kroužil, jenom chůzí. Když zmenšoval kruh a blížil se ke mně. Já stála, ale měla jsem veliký strach. A když šel přímo naproti mně, tak jsem od něj utekla stranou. Erik slezl a ptal se mě, jak se cítím. ,,Mám strach. Stačí?“ odpověděla jsem mu nepříčetně. A tak Erik zapískl a Willi k němu přišel. Zatavil těsně za ním a řekl ,,Vidíš. Nemusíš se ničeho bát i kdybych chtěl, aby na tebe šel, tak by mě neposlechl. Je na to naučený.“ A uhnul Willimu z cesty a Willi ke mně přistoupil a šťouchl do mě hlavou. Já dala ruce vzhůru a Willi si lehnul. Strašně jsem se lekla, co jsem to udělala a Erik řekl ,,Nic. Jenom jsi mu dala povel, aby si lehnul. Chce, abys ho hladila.“ Dořekl a vzdálil se o několik kroků. Já jsem dala ruce k tělu a rozhodla jsem se, že ho tedy pohladím. Natáhla jsem ruku a pomalu se k němu blížila. A když jsem se ho dotkla, tak ze mě ten strach maličko opadl a začala jsem ho tedy hladit. V tom se tam objevila mamka a když zahlédla Erika jak tam jenom stojí a na něco se dívá, tak se šla hnedka podívat. Nakoukla jenom z rohu stáje a když mě viděla u Williho, jak ho sama hladím, tak byla velice ráda.
Willi vypadal, že se mu to líbí. Tak Erik přistoupil blíže a řekl ,,Tak co. Už mu věříš?“ já se usmála a potom si na něj Erik sedl a řekl ,,Sedni si ke mně. Neboj. Nezvedne se.“ já jsem nechtěla, ale něco mi dodalo odvahy si sednout. A tak jsem si sedla. Když jsem na něm seděla a viděla Williho, že je v klidu, tak jsem ho začala hladit po krku. Chudák tam tak bezmocně ležel. Když ho Erik pobídl a Willi vstal. Já jsem dostala zase strach a chtěla jsem slést. Ale Erik mě přidržel nohama a rukama a já se nemohla pohnout. Dosti jsem se vylekala, když ale Willi stál a nepohnul se, tak jsem se uklidnila a řekla ,,Okamžitě mě pust. Toto byl podvod. Říkal jsi, že nevstane.“ A začala jsem se vrtět. Ale Erik mě pevně k sobě přitiskl a řekl ,,Pokud se budeš vrtět, tak se rozejde a budeš za to moct ty a ne já.“ V tu ránu jsem strnula a ani jsem nehnula brvou. Erik se usmál a řekl ,,Tak můžeme?“ ,,Co můžeme?“ ,,No vyrazit.“ A usmál se. Já jsem začala šílet. A shodila jsem Erika z koně. Když dopadl, tak se nepohl. Já se vylekala a hnedka jsem seskočila z Williho a šla k němu. Erik tam jenom ležel a ani se nepohnul. Ale ještě dýchal. Když jsem se nad něj nahnula a zeptala se ho, co mu je, tak neodpovídal. A tak jsem zkusila poslechnout, jestli doopravdy dýchá. A sotva jsem k němu přiblížila hlavu, tak mě políbil. Já hnedka uhnula a dala jsem mu pohlavek. On se usmál a řekl ,,Vidíš že to nebylo nic hrozného na něm sedět.“ Vstal, oprášil se a ještě dodal ,,Ale ten pád taky nebyl nejměkčí.“ A já se mu začala smát. Když do mě šťouchl Willi. Já se ho lekla že jsem nadskočila a schovala se za Erikem. Ten se usmál a odstoupil odemě dál. Já jsem se na něj naštvala a chtěla jsem odejít, ale Willi šel pořád zamnou. Nevěděla jsem, co mám dělat. Když jsem zvedla ruce a Willi si lehnul a já se rozutekla pryč. Erik hnedka na Williho naskočil, předjel mě a zastavil Williho těsně předemnou. Když jsem se zastavila, tak si mě začal objíždět a narážel na mě. Ale Willi se mi pokaždé vyhnul. Když jsem věděla, že se mi Willi opravdu vyhne, tak jsem zůstala stát a ani jsem se nepohnula ,,No vidíš, jak to jde. Když se chce.“ Řekl Erik a nechal Williho si lehnout. Potom mě vzal do náruče a posadil mě na něj. Nasedl za mě a řekl ,,Dej mu povel, aby vstal.“ Já se na něj dívala jako by byl z vesmíru. A potom mi vložil opratě do rukou a já řekla ,,Naposledy jsem toto dělala v sedmi letech. A to je už nějaká doba. Já si to nepamatuji a ani to nechci udělat.“ Řekla jsem a to už ho Erik pohodil opratí a Willi vstal. Já se lekla a přikrčila jsem se ke krku koně. Když stál, tak jsem se narovnala a oddechla si. Erik se záludně usmíval a já řekla ,,Ať tě to ani nenapadá. Já se z místa nepohnu.“ A pevně se chytla sedla. Erik tedy nic neudělal, a tak jsme tam jenom stály. Když někdo pískl a Willi popošel. Já se lekla a jak jsem držela oprať tak jsem ho zastavila. A zase se ozvalo písknutí. A Willi se opět rozešel. Tentokrát mi ruce chytl Erik a držel je tak, abych nemohla zastavit. Willi šel stále rovně a Erik zatáhl doprava mojí rukou. Willi se tedy otočil a jeli jsme směrem k dětem, které se učili jezdit ve venkovní jízdárně. Projeli jsme kolem nich. Objeli jsme si jízdárnu dokola a potom jsme se k nim přidali, jezdili jsme vedle sestry, která byla ráda, že sedím na koni. A smála se. Potom mi Erik řekl, že se projedu sama. Ale že se ničeho nemám bát, že půjde vedle mě. Ale já byla proti. A než jsem stačila cokoliv říct, tak byl Erik na zemi a šel vedle mě. A já měla sama vést Williho. Znejistila jsem a Willi to vycítil, a tak šel klidněji. Když všichni začali klusat, tak chtěl Willi taky, ale Erik ho zadržel. A Já se pevně držela Williho kolem krku a nechtěla jsem se narovnat. Tak za mě opět nasedl Erik. Narovnal mě. Dal mi nohy pevně do třmenů a pobídl Williho a on začal klusat. Ale já jsem si opět lehla a chytla se kolem krku. Když koně zastavil Aleš a sundal mě dolů. Erik se usmál a já hnedka běžela pryč. Erik tedy jezdil s ostatními dětmi. Já jsem běžela do pokoje a tam jsem si lehnula do postele a začala brečet.
Pochvíli zamnou přišla máma a měla úsměv na tváři. ,,Něco se stalo? A nebo máš nějakou dobrou zprávu? Pojedeme do Prahy?“ kladla jsem jednu otázku za druhou, ale ona mi řekla ,,Hodně jsi pokročila, když ses odvážila na toho koně sednout.“ Já jsem změnila výraz ve tváři. Ze zvědavého na zklamaný. ,,Aha, takže jsi mě viděla? Taky jsem se divila, že jsem na něj sedla. Nevím proč, ale nějak Erikovi věřím. I když ho nesnáším.“ Najednou do pokoje vběhla sestra a řekla ,,Byla jsi nádherná na tom koni. A hlavně s Erikem. Moc by vám to spolu slušelo.“ A vlezla si zamnou do postele. Já ji objala a byla jsem ráda, že je semnou. Nevím z jakého důvodu, ale pokaždé, když se smála, tak jsem se musela smát i já. Nikdy nebyl den, kdy by plakala a nebo byla smutná. Jenom v tu dobu, co jsem měla ty šoky a záchvaty. To prý pořád brečela. Ale jinak se pořád smála. A nebyl den, kdyby mě nerozesmála. Měli jsme se velice rády. Potom mi říkala, jak je úžasný, ten kůň, co jí Aleš koupil. Byla z něho úplně unešená. Když mi řekla ,,Až budeš jezdit na koni, že si spolu vyjedeme? Že ano?“ já jsem se vyděsila a řekla jsem ,,Víš, Miry. Toto asi nevyjde. Já se stále bojím jezdit na koni. I když jsem dneska jela, tak ten strach ve mně je větší.“ A podívala jsem se smutně. Ale ona se pořád smála. Jako by jí to nevadilo. Potom do pokoje vešla holka. Mohla být v mém věku a řekla ,,Miry, nemůžeš jenom tak utéct z cvičení, jenom proto, že tvoje sestra odešla. Musíš jít zpátky.“ ,,Ano, Luci, hnedka přijdu.“ Odpověděla Mirka a odešla. Já se natáhla na postel a mamka mi ještě řekla ,,Ale mám pro tebe ještě dvě zprávy. Já jsem na ni obrátila pohled a maminka řekla ,,Ta první je, že se budeme s Alešem brát. Asi to bude koncem srpna a ta druhá je…“ chvíli se odmlčela ,,…že jsem těhotná.“ já na mamku koukala jako nevím na koho, když jsem ji objala a gratulovala. Ale řekla jsem, že chci aby to byl kluk. Když mi ještě mamka řekla, že by se měl narodit kolem konce ledna. Já jsem se usmála a řekla ,,No a mě bude měsíc na to osmnáct, takže bych málem mohla být jeho maminka.“ A tomu jsme se s mámou zasmály. Pochvíli přišel Aleš a ptal se jestli jsem v pohodě. Já jsem se smála a kývla jsem, když si ke mně přisedl a řekl ,,Xenie, víš že se s maminkou budeme brát, tak bych tě chtěl poprosit, jestli by jsi mi začala říkat ,,Tati,,.“ Já na něj vyvalila oči a zakroutila jsem hlavou ,,Ať ti Mirča tati říká, ale já ne. I když čeká mamka dítě, ale prostě ty můj táta nejsi. Nezlob se prosím, ale já ti tati říkat nebudu.“ A podívala jsem se smutně. On to vzal a řekl mi ,,No dobrá. Já to beru. Jsi už skoro dospělá, takže ti nic poroučet nebudu, ale kdybys cokoliv potřebovala, tak mi můžeš kdykoliv říct.“ A usmál se. Byla jsem ráda, že mě pochopil a díky tomu jsem ho měla ráda. Že mě dokázal pochopit. Potom jsem se šla dívat z okna. Viděla jsem Erika jak jezdí s klukama venku na pastvinách, tak jsem se rozhodla se jít na ně dívat. I když jsem tušila, že bude chtít abych si sedla na Williho. Ale už jsem si zvykla a byla jsem odhodlaná, že zkusím zase jezdit na koni. A tak jsem vyšla, když jsem došla na louku, tak jsem si sedla na ohradu a dívala se na ně. Erik mi zamával a hnedka ke mně jel ,,Tak co? Zkusíš si to sama?“ ,,Sama ne, to se bojím.“ Tak mi Erik podal ruku a já si nasedla. Když jsme jenom tak jezdili po louce, tak to kluky přestalo bavit a řekli, že jedou do lesů si zaskákat. Erik to odmítl a řekl, že raději zůstane semnou. A tak kluci odjeli. Erik zastavil koně a řekl ,,Tak to zkusíš sama. Nic se ti nestane. Už si sama jela. Takže víš, že je Willi spolehlivý.“ A nechal mě, abych se rozjela. Tak jsem se nadechla a pobídla jsem ho, ale Will se nepohnul. Tak jsem ho pobídla silněji a konečně se rozjel. Šli jsme z pastviny dolů a potom jsme jeli do kryté jízdárny a tam jsem jezdila různé tvary. Potom si za mě opět nasedl Erik a řekl ,,Tak co. Zkusíme klus?“ ,,Je to povinný?“ zeptala jsem se a Erik pobídl koně a jeli jsme klusem. Měla jsem strach, ale Erik mě držel a zároveň se pevně koleny držel koně, aby nespadl. Protože neseděl na sedle, ale mimo. Když mi řekl že mám vysedávat. Tak jsem to zkusila a ono se mi to podařilo. A tak jsme jezdili dokola. Potom Erik seskočil a nechal mě jet samotnou. Já jsem se lekla, co se stalo a podívala jsem se na Erika. A převážila jsem se a spadla. Erik ke mně běžel a ptal se mě, co se stalo. Já jsem ležela a ani se nepohla, když se nad mě nahnul a políbil mě. Já se probrala a dala mu facku. On se usmál a řekl ,,Vedu dva jedna.“ A já se zeptala v čem a on, že v líbání. Já na něj koukala jako bych ho neznala a potom si nad mě klekl, chytil mě za ramena a řekl ,,Já……… tě…… mi-lu-ji.“ A políbil mě. Já jsem z toho byla mimo a když se na mě usmál, tak mi řekl, že mu klidně můžu dát facku. Ale já jsem se usmála a jenom jsem vstala a nic neříkala. Chytla jsem Williho a pohladila jsem ho po čele. Potom jsem nasedla a začal jsem jezdit sama. Krok, klus a i cval. Tomu se Erik divil, že jsem přešla až do cvalu. Když jsem pustila otěž a rozpřáhla jsem ruce a dívala se k nebi. Erik se divil, že se na tom koni udržím, když jsem se tolik bála. Najednou Willi zastavil a stál naproti Erikovi. Já se usmála a řekla ,,Tak takto jsme s tátou pořád jezdili. Moc se mi to líbilo.“ A slezla jsem z koně. A odešla jsem. Erik zamnou běžel a zeptal se, jestli bych nejela na vyjížďku. Tak jsem kývla. Erik mi dal Williho a on si šel do stájí pro jiného koně. Během chvilky byl u mě a seděl na nějakém hnědákovi. Tak jsem nasedla na Williho a jeli jsme. Projeli jsme kolem domu a tam nás uviděl Aleš ,,No vida. Ty se už nebojíš?“ řekl s úsměvem a dál hřebelcoval nádhernou bílou klisnu. Já se usmála a jeli jsme dál. Kousek jsme jeli po silnici a potom jsme odbočili na lesní cestu. ,,Kam mě to vedeš?“ zeptala jsem se a Erik odpověděl ,,Na moje oblíbený místo. Neboj je tam nádherně.“ A jel klusem. Tak jsem taky pobídla Willa a dohnala jsem ho. Když odbočil z cesty a jel někam do lesa. Tak jsem jela za ním.
Najednou jsme byli u krmelce pro srnky. Tam zastavil a řekl, že mám jít za ním. Tak jsem tedy slezla z koně a šla za ním. Vylezli jsme na seník a on mi ukázal prstem, kam se mám podívat. Tak jsem se podívala a viděla jsem celý ranč z dálky. Byl nádherný. Ty pastviny a ten zámek uprostřed všeho. Nádhera…
Najednou mě s sebou stáhl do seníku. Já jsem se lekla, protože jsem tam spadla po zádech a když jsem dopadla, tak jsem ležela v seně.