SP 11
Jakmile jsem se probrala, tak u mě ještě spal. Já se usmála a řekla ,,Vzbuď se, Eriku.“ Já se nemohla pohnout, protože jsem měla pouta, která jsem nesnášela. Ale Erik se neprobouzel, tak jsem se nadechla a hlasitě řekla ,,Vstávat ty ospalče.“ A na to byl Erik hned na nohou. Já jsem se začala smát a když viděl, že jsem vzhůru, tak mě hnedka políbil a odpoutal. Já si oddechla a posadila se. ,,Jak dlouho jsem spala?“ ,,No, podle budíku je to tak pět hodin.“ Odpověděl ospale Erik. Já jsem si oddechla a vstala jsem. Erik mi říkal, ať ještě ležím, že mi donese něco k snědku, ale já jsem zamířila do koupelny a tam jsem si opláchla obličej a šla do obýváku. Tam seděla mamka s Tomášem a Alešem. ,,A hleďme se, kdo se nám to probral.“ řekl Tomáš s úsměvem na tváři. Mamka se na mě usmála a objala mě. Aleš ten jenom seděl a díval se spokojeně. Když zamnou došel Erik a řekl mi ,,Měla by jsi ještě ležet.“ A díval se ustaranýma očima ,,Ale já nemocná nejsem. Abych musela pořád ležet.“ odpověděla jsem a začala hledat štěně. Mamka mi řekla, že je s ním Mirka a Marek. A že jsou v jízdárně, kde si hrají. Tak jsem šla za nimi. Jakmile jsem došla do jízdárny, tak jsem je tam viděla dovádět. Štěně vypadalo, jako prasátko. Bylo celé ušpiněné a ještě k tomu smrdělo po koňských výkalech. Mirka mi řekla, že jim utekl ke koním a tam se vyválel v koňských výkalech. Já ho hnedka popadla a šla s ním do koupelny. Napustila jsem trochu vody do umyvadla, vzala šampón na vlasy a začala ho mydlit. Jak šampón pěnil, tak se ty bublinky Rex snažil chytnout, ale pokaždé praskly. Velice jsem se nasmála. Ovšem, když vyskočil a celou mě zamokřil, tak jsem ho popadla a zabalila do ručníku. Šla jsem s ním do pokoje a tam ho vytřela do sucha. Potom jsem se převlékla do sucha i já a vyšla jsem s ním zpět do jízdárny. Ale co mě tam nečekalo. Erik, Mirka a Marek seděli na koních Arči už jenom čekal. Já jsem to odmítla a pustila jsem štěně. Arči k němu přistoupil a maličko do něj šťouchl. Rex se ho vylekal, ale poté začal na něj štěkat, jako by ho chtěl zastrašit. Ale Arči se nenechal, a tak ho olízl. Štěně se hnedka schovalo a Arči šel za ním. Jako by hráli honěnou. Museli jsme se tomu všichni smát. Když se štěně vyřádilo, tak jsem ho vzala a položila na svetr, který jsem měla sebou, na lavečku... Potom ke mně přišel Arči a dal mi hlavu do rukou. Já si ho hladila a Marek mi řekl, ať nasednu, že si opět zajezdíme spolu. Já nechtěla, ale když jsem ho viděla, jak se usmívá, tak jsem nasedla. Ale co jsem zapomněla byla oprať dole. Chtěla jsem se pro ně natáhnout, ale Arči mazaně natáhl hlavu, abych na ně nedosáhla. Tak jsem se posadila rovně a on si spokojeně vrátil hlavu nahoru. Když začal Erik opět vysvětlovat jízdu v klusu, tak jsem protestovala. Ale Arči byl mazaný a začal klusat i bez toho, abych se držela opratí. Já jsem se tedy držela sedla a vysedávala. Když najednou Arči přešel do kroku a poté úplně zastavil. Přitáhl hlavu a já si vzala otěže. Potom jsem si ho řídila sama. Když Erik vysvětloval cval, tak jsem se jenom dívala na jeho pohyby. Byl na tom koni úplně uvolněný a vůbec neměl strach. Bylo vidět, že Willovi hodně věří. A tak jsem to zkusila taky. Jezdili jsme prvně do kolečka a potom jsme zkoušeli různé tvary. Byla to sranda. Protože někdy dělal Erik poplachy. A Mirka mu napomáhala. Už znala ty jeho triky, a také je dělala, ale na opačnou stranu. Já a Marek jsme z toho byli maličko zmatení. Když Erik řekl ,,Tak a nyní bude Marek jezdit za Mirkou a Xenie zamnou. Budeme hrát takovou hru na pronásledování. Abychom se naučili dobře ovládat koně. Já a Mirka budeme dělat různé tvary a naschvály a vy dva se budete muset za námi udržet. I když třeba prudce zastavíme, tak to samé budete muset udělat. Když se pustíme, tak vy taky. Jasný?“ Já jsem se na Erika podívala zlýma očima, protože věděl, že toho se já bojím nejvíce. Dělat koni naschvály. Prvně začala Mirka s Markem. Začala pomalu ale poté zrychlovala. Markovi se vedlo, i když bylo vidět, že má strach, tak jsem ho podpořila a vyrazila s Erikem. Erik jezdil ze začátku hodně opatrně. Potom začal schválně měnit tratě a nakonec začal taky dělat blbosti. Když se rychle rozjel a pustil se. Já zastavila Arčiho a řekla ,,Tak v tomto máš smůlu, to ti neudělám.“ Erik se na mě usmál a řekl ,,Ale já vím, že ano. Vím o tobě všechno. Tomáš mi na tebe vše prokecl.“ Já jsem se divila, jak to může Tomáš vědět, když jsem si vzpomněla, že on mě vlastně taky učil jezdit na koni. Tak jsem tedy pobídla Arčiho. Prvně jsem se rozhýbala v kroku, potom v klusu a nakonec ve cvalu. Když jsem se odvážila se pustit, tak jsem se nadechla a pustila se Arčiho. Jenom jsem se nechala vyhazovat. Rozpřáhla jsem ruce a dívala se do nebe. Když jsem se opět chytla, tak Arči mířil na překážku. Já jsem se tedy připravila a skočila jsem s ním. A když jsem dojela zpět k Erikovi, tak jenom koukal a opět jsme začali jezdit a dělat různé cviky na koních.
Byla to veliká sranda. I Marek se tím začal bavit. Když do jízdárny vlítl splašený sultán. Arči se ho vylekal, shodil mě a utekl. V tom se na mě Sultán rozeběhl. Já jsem hnedka zpanikařila a začala jsem volat o pomoc. Ale jako by mě nikdo neslyšel. Tak jsem zavřela oči a čekala, co se stane…
Když jsem oči opět otevřela, tak jsem ležela v klidu v posteli. Vstala jsem a šla k oknu. Venku se všechno zdobilo. Dokonce byl před zámkem i bílí kočár a v něm byl zapřažen Arči a ještě jeden bílí kůň. Všechno bylo vyzdobeno do bíla. Já se tomu divila. A v tom do pokoje přišel malý klučina ve společenském oblečení. ,,Ahoj.“ Řekl a usmíval se. Hnedka jsem poznala Maxe. Za ním do pokoje vstoupila vysoká holka, co měla vlasy po ramena sestříhané. A vrhla se ke mně do náruče ,,Konečně jsi vzhůru, Xenie. Ani nevíš jak jsi nás tehdy vylekala.“ Poznala jsem po hlase Mirku. Moji malou sestřičku. Já ji objala a zeptala se ,,Jak dlouho?“ ,,Co?“ podivila se Mirka ,,Jak dlouho jsem spala.“ Mirka se na mě podívala smutně a řekla ,,No je to asi tak kolem dvou týdnů.“ Já si oddechla, že to nebyli měsíce a nebo opět roky. Ale i tak jsem byla zklamaná, že to byli týdny. Když si ke mně vlezl Max a usmíval se. Vypadal jako sluníčko. Žádné starosti. V tom do pokoje vlítl celý šťastný Erik. byl úplně stejný jak si ho pamatuji. Až na to oblečení. Hnedka mě objal a děkoval bohu, že jsem vzhůru. Když mě postavil na zem, tak mi podal společenské, nádherné šaty a boty na podpatku. Byli to úplně nové věci. Že se mám hnedka obléci abych nepropásla svatbu. ,,Čí svatbu?“ zeptala jsem se ,,No, tvé mamky a Aleše. Dneska ji mají.“ Já jsem vyvalila oči a hnedka jsem se začala oblékat. Pomáhal mi Erik i Mirka. A malý Max mi podával různé věci. Chtěl mi také pomáhat. Ale myslím si, že klubíčko bavlny, nebo propiska mi na svatbě bude prd platná. A nejlepší bylo, když mi donesl záchodový papír. Tomu jsme se museli smát všichni…
Konečně jsem byla hotova. Potom jsem si učesala vlasy a vyšla ven. Tam seděl Aleš s maminkou v kočáře. Oba měli smutný obličej, i když by měli být šťastni, že se berou.
A když Mirka naskočila do kočáru s radostí a Erik jí podal Maxe, tak se rodiče divili, proč mají tak skvělou náladu. A v tom jsem vyšla ze dveří. Maminka i Aleš hnedka zářili. Já na ně vyvalila oči. Dívali se na mě, jako bych vstala z mrtvých a přitom to byli jenom dva týdny, co jsem spala. Erik mi řekl, že mi dva pojedeme v čele na koních. Já jsem vyvalila oči, co to po mě chce. Když jsem uviděla známého koně. Byla to Sněženka. Jakmile mě uviděla, tak si to vesele přišla a hnedka se mazlila. A vedle ní se objevil Willi. Ten šel k Erikovi. Sněženka měla na sobě dámské sedlo a Erik měl nádherně vyleštěné anglické sedlo. Sněženka si lehnula a já na ni nasedla. A Erik elegantně nasedl na Willa. Když jsme byli seřazeni, tak jsme mohli vyrazit. Já a Erik jsme jeli v čele. Potom jeli Erikovi nejlepší kamarádi seřazeni a nakonec jel kočár. Mezi námi a kočárem jelo ještě několik známých Alšových přátel. Tvořili jsme dlouhý pás. Když se dal rozkaz klusat. Mě se v tom sedle moc nechtělo. Ale Sněženka na nic nečekala a automaticky se rozklusala. Tak mě nic nezbylo, než se na ní udržet. Nebylo to zase tak těžké, jak jsem si myslela. Jeli jsme do centra Konic, kde jsme dojeli ke kostelu. Tam už byli připraveny místa pro koně. Jakmile jsme tam dojeli, tak Sněženka s Willim měli něco jako představení a než dojel kočár, tak tam společně s námi tančili. Hrála nám tam hudba. Klidná a něžná. A jakmile přijížděl kočár. Tak se všichni koně postupně ukláněli. Bylo to nádherné. Už jenom dojít do kostela a posedat si. O koně se postaral již zařízený personál. Já a Erik jsme si sedli na lavičku přednostních lidí. Ale každý na jinou stranu. Já na stranu mamky a on na stranu Aleše. Alešovi šel za svědka Tomáš a mamce šla Andrea.
Když přišly na řadu otázky, jestli se berou. Oba odpověděli ,,Ano“. Byla jsem tak šťastná, jako by to byla moje svatba. A přitom se vdávala moje máma. Potom přijali společné příjmení Stehntnovi. Sestře se již muselo také změnit příjmení, ale já už byla plnoletá, takže jsem byla v klidu. Poté se vyšlo ven. A už všichni čekali v zástupu a jakmile vyšli novomanželé, tak se po nich začala házet rýže. I lístky růží. Vypadalo to překrásně…
Poté se jelo na objížďku až do Boskovic a já s Erikem včele, jsme se neustále usmívali. Tam jsme dojeli do westernového městečka a již byla připravena hostina. Měli to skvěle připraveno. Všechno bylo do stylu westernu. Hodně jsme si užili. Když jsme se najedli, tak jsem se šla projít. Za chvíli zamnou došel Erik. Našel mě u Arény, kde jsou pokaždé různé závody v krocení koní a jízdě na býcích. Když se mě zeptal ,,Nezajezdíme si tam?“ já jsem se usmála a řekla ,,Raději ne. Bůh ví, co se může stát.“ a než jsem stačila cokoliv říct, tak mě chytl za ruku a už mě táhl ke koním. Erik si vzal Willa a já Sněženku. Když jsme byli v jízdárně, tak jsme jenom jezdili kolečka. Potom jsme začali hrát honičku. Prvně jsem honila já Erika a jakmile jsem ho chytla, tak se mě snažil jakýmkoliv způsobem chytit. Ale nějak mu to nešlo. Kousek od nás byly překážky. Erik na ně vjel a parádně si zaskákal. Ale já jsem pobídla Sněženku jinam a raději jsem si blbla na ní. Třeba jízda bez držení. Různé přesedání. A takové věci, ale moc mi to nešlo, na tom dámském sedle a ještě k tomu v šatech. V tom se ozvalo pleskání. Já i Erik jsme zastavili naproti sobě a podívali se na pódium. A koho jsme neviděli. Všichni se na nás dívali, jak si hrajeme na koních. A když se ke mně přišel malý Max, že chce vzít na koně. Tak jsem ho vytáhla a povozila ho. Moc se mu to líbilo. A když tam přijela Mirka na Arčim, tak jsem Maxe poslala zpět za maminkou a dali jsme si tančící trio. V tom se rozjela písnička. Koně hnedka začali podle svého rytmu tančit. A když se dali dohromady, taky vypadali, jako by se tak narodili. No Arči se Sněženkou ano, ale Will se dokázal skvěle přizpůsobit. A potom jsme najeli na překážky. Will je zvládl v pohodě. Arči to samé. Jenom já se toho bála. Ale Sněženka byla v klidu, tak jsem to vyzkoušela. A jakmile skočila, tak mi vyklouzla noha ze třmene. Já se špatně převážila a už jsem si to padala na zem.
Sněženka také špatně doskočila a upadla. A přímo mě na nohu. Hrozně mě bolelo koleno. Erik ke mně hnedka jel a utěšoval mě, protože jsem křičela bolestí. Někteří muži se šli podívat na Sněženku a Aleš hnedka volal záchranku. Maminka, pohotovostně, vytáhla z kabelky injekci proti bolesti. Věděla, že pokud se proberu a pojedu na koni, tak že můžu mít opět nějaký šok a nebo se mi může něco stát. Tak už raději s sebou nosila namíchané léky. Čtyři muži plus Erik mě přidržovali, aby mi maminka mohla dát ty léky. Sněženka se taky nehýbala. Když tam přišel muž a řekl, že je veterinář. Hnedka Sněženku prohlédl. Zdála se být v pořádku. Byla prý v bezvědomí. Když tam konečně přijela záchranka. Hnedka mě prohlédly, abych neměla něco s páteří a nebo žebry. Zjistili mi ale, že mám tu nohu zlomenou a že mám v koleni přetrhaný vazy. Hnedka mě naložili a odvezli do Brněnské nemocnice. Převlíkli mě a hnedka jsem jela na operační sál.