Prominenti ... VEN!
Uplynul měsíc a náš tým se dostal mezi ocenění prominenti.
Týmů bylo celkem pět. A ten náš je nejnovější.
Ředitel naše týmy zavolal do ředitelny a vřele nám oznámil, že nás vyšle ven. Tudíž do světa lidí. Naskočila mi z toho husí kůže… Albert nám rozdal složky s úkoly a popisy míst. Náš tým dostal Střední Evropu. El si povzdechla „Zas neuvidím moře.“ Nechápavě jsem na ni koukl, ale nechal to plavat. Slovo moře znám pouze z knih a obrázků. A nijak mě to netáhne.
Zalezl jsem do pokoje a zabalil si pár věcí. Bylo toho opravdu málo.
Naše skupinka se sešla před školou. A když jsem viděl tu hromadu věcí, co si ostatní berou, tak jsem si mezi nimi připadal jako nenormální…
El měla obří batoh, plný až k prasknutí. Angy už měla o něco menší batoh a ne tak přeplněný. Za to Lucis měl batoh a ještě k tomu tašku plnou jídla. Já měl jen malý batůžek na záda a ještě k tomu poloprázdný.
Ředitel nám pogratuloval a dodal „Jako jediní projdete tajným vchodem tady ve škole. Naposledy se ta cesta použila, když jsem byl ve vašem věku. Musím vás však upozornit. Vyhodí vás to někde, kde bude hlavní problém větší, než vaše mise. Takže musíte najít to správné místo a vyřešit vše v co nejkratší době. A možná potkáte démony, kteří se tam rozhodli žít a nejsou moc milí. Budou se vás pokoušet zabít, aby se žádné informace o nich nedostaly sem, do školy.“ Nevěřícně jsme stáli. Ředitel se usmál, splesknul ruce a dodal „Přeji hodně štěstí.“
Vešli jsme do podzemních chodeb a došli jsme k zapečetěným dveřím. Ředitel mě vyzval, abych je otevřel. Předstoupil jsem a přiložil ruku na dveře a ty se zeleně rozzářily. Poté je Albert otevřel a my vyšli vstříc našemu prvnímu úkolu.