Co to bylo!!!...
3) „CO TO BYLO!!!“ …
Ráno jsem se probudil a Albert zrovna vešel. Pozdravili jsme se a já se připravil do školy. Ani jsem nešel na snídani.
Ve třídě se už učilo a já vešel do třídy, jako by se nic nedělo. Učitel na mě upřel hnusný pohled se slovy „Pane Alexi, chtělo by to omluvu vašeho pozdního příchodu.“ Vstal jsem „Pardon, pane učiteli. Nechtělo se mi vstávat.“ To ho asi naštvalo. Musel jsem k tabuli „Kde máte svůj plášť. To nemáte žádné ohrožení!“ já si povzdechl „Dnes je nulové ohrožení. Jsem línej.“ Chudák učitel zrudl a já se šel raději posadit. Pak mi došlo, co to je za učitele. Učitel mytologie. Proslýchá se o něm, že je to nervák a když vybuchne, tak to stojí za podívanou.
El a její skupinka na mě hleděla nevěřícně. Stejně tak i většina třídy. Já se lehce pousmál, ale ani nemukl. Učitel se záhadně uklidnil a já byl poslušný. Do určité doby…
Učitele jsme měli dnes i na tělocvik. A já po včerejšku nesměl cvičit. Měl jsem omluvenku od ředitele, což ho zarazilo.
Všichni cvičili, jak učitel pískal. Jeho způsob mi připomínal moje začátky…
Najednou Angela upadla. El i Lucis byli daleko a učitel na ni zakřičel „Jak se tak hloupé stvoření mohlo dostat sem, mezi elity.“ Najednou se mu v ruce ukázal bič a rozpřáhl se. Já se zakřenil „Toho jednou budu litovat.“ A skočil mezi ně. Angy jsem popadl a uskočil stranou. Učitel prásknul bičem do prázdného prostoru. El se v mžiku ukázala u nás. Angy si vzala a posadila se s ní.
Učitel se naštvaně otočil ke mně. Na hlavě měl dva růžky a byl celý, jako čertík, když vyletí z krabičky. Ovšem jeho hlas zněl hruběji „Pane Alexi. Toto jste již přehnal. Stavět se proti učiteli.“ Popošel pár kroků ke mně, napřáhnul ruku s bičem a usmál se. Já si povzdechl „Vaše tresty se neshodují s povolenými tresty ve školním řádu. O tom budu muset podat hlášení.“ Na chvíli zaváhal, ale stejně tím bičem po mě mrsknul. Chytil jsem jej a strhnul učitele k sobě. Měl jsem jeho oči před svými. Mé zrudly a ukázal jsem uši i ocas. Všichni ve třídě strnuli. Učitel se rychle uklidnil a tělocvik pokračoval hrou.
Já se posadil vedle Angely. Tiše mi poděkovala a ukázala ouška. Mnou projel divný, hřejivý pocit. Jako by mé srdce změklo.
Po tělocviku jsme došli do třídy. Byla hodina historie s ředitelem. A na výše s ním došel i Albert. Sedli jsme si a ředitel mě vyzval k tabuli. Nešel bych tam, kdybych aspoň z jedné setiny tušil, co mi chce udělat. Stál jsem před ním a dostal jsem pořádnou ránu do břicha. Jak jsem to nečekal, tak jsem skončil na zemi. On se pousmál a Albert mě doprovodil do lavice. Rozdýchal jsem to a hnusně se podíval na otce, jak si v klidu vykládá látku o upírech a usmívá se jako sluníčko.
Na konci hodiny mě opět vyvolal. Šel jsem pomalu. Jakmile jsem stál u něj, tak ke mně přistoupil blíže „Doufám, že víš, proč jsi dostal tu ránu.“ Já se zaculil „Protože jsem si hrál na spravedlivého?“ ředitel si povzdechl a opětovně zaútočil. Tentokrát jsem to vychytal. Usmál jsem se a dodal s vlčím zavrčením „Nenechám svůj tým trpět. Sám jsi mě to učil.“ Ředitel povolil, ale jen na oko. Z druhé strany mi dal ránu do obličeje. Dopadl jsem na první lavici. Ředitel si povzdechl „Už nejsi ve výboru, Alexi, ale ve škole. Tady budeš učitele poslouchat!“ promnul jsem si bradu „Stejně mě znáš. Nebudu poslouchat tebe, natož nějakého učitele. Ředitel si povzdechl a opustil třídu.
El s Angy ke mně došly „Co to bylo!“ vyhrkla na mě El. Já se překvapením zasekl a nic nedokázal říct. Pak mi došlo, že bych měl aspoň meknout „Jen rodinná hádka.“ A sedl jsem si do lavice. Musím uznat, že ta rána byla opravdu nečekaná a docela to bolelo.
Po škole jsem si sedl pod strom a přemýšlel, a tom pocitu, který ve mně vyvolala Angy.
Přede mnou se ukázala El „Ty jsi bílý vlk s přezdívkou temný stín. Nejde mi to dohromady.“ Já se zašťuřil „Máma byla světlo a otec je temný dým. Bohužel jsem zdědil podobu po matce, ale útoky mám od obou.“ Zadívala se nejistě, ale přisedla si a zeptala se „Jak dlouho jsi na těchto pozemcích?“ „Narodil jsem se tady. Nikdy jsem nebyl venku.“ Zakuckala se a já usmál „A co ty El. Bylas někdy venku?“ El se pousmála „Žila jsem tam, dokud mi nezabili rodiče a já neměla kam jít.“ Najednou vypadala mile a ne, že by se mě pokoušela zabít.
Došla k nám Angy a sedla si vedle El.
Tiše jsme seděli, až pro nás došel Lucis, že jsme nebyli na obědě. Holky hned vyrazily a já tam ještě seděl. Neměl jsem hlad. Byl jsem plný z té rány dopoledne.
Už mě nebavilo sedět a válet se, tak jsem si prošel brány. Zkontroloval jsem nové hlídky a problémy vyřešil i bez pláště a masky.