Přítel část 5
Přítel
Část 5
Uplynuly další tři dny a já konečně mohla začít stát a chodit. Bylo to těžší, než jsem myslela, nedokázala jsem málem pohnout nohama a často jsem do nich chytala křeče. Bylo to horší, než když do mě bodnou tisíce jehel. Ale musela jsem to přežít.
Čas běžel a já jsem konečně mohla jít domů. Ale s doprovodem Petra. Ten mě nikam ani na krok nepustil. Cestou do schodů jsem se rozeběhla, že si jako vždy, vyběhnu schody jeleními skoky. Vyběhla jsem čtyři nebo pět schodů, a pak jsem se zastavila, abych počkala na Petra. Ten stál pod schody a koukal. Já se usmála a když jsem viděla, že to chce zkusit, tak jsem šla k němu dolů a řekla jsem ,,Jestli to chceš zkusit, tak se to nauč prvně na rovině, potom to můžeš zkoušet třeba na schodech.“ A vzala jsem ho za ruku. Když jsme konečně došli k domu, tak bylo zamčeno. No tak jsem zazvonila, ale nikdo mi neotevíral. Ani klíče jsem neměla. A tak jsem se rozhodla jít přes střechu. Když jsem vlezla na balkón, tak jsem si otevřela okno do mého pokoje. Měla jsem okno bez kliky a bylo věčně jenom přibouchnuté a né zamknuté. Takže jsem se tudy mohla kdykoliv dostat ven a dovnitř. Když jsem byla v domě, tak jsem uviděla, že mamka spí, tak jsem ji nechala a šla dolů, odemknout Petrovi. Cestou jsem zaslechla nějaké hlasy ,,Myslíš, že to byl dobrý nápad, vybrat si zrovna tento dům?“ a na to se ozvalo ,,No jasně. Tito lidi jsou hlupáci a jediný člověk z tohoto domu, co by nás mol zastavit je pryč, prý někde na léčení.“ Já se docela vylekala, a tak jsem vešla do kuchyně a nakoukla, kdo to je. Byli to dva chlapy, co vykrádali náš dům. Já se naštvala a zaútočila jsem na ně. Docela bylo lehké je chytit. A když jsem jim sundala masky, tak jsem se nestačila divit. Byli to ti kluci, kteří byli tehdy u Petra doma. Když byli svázaní, tak jsem se jich zeptala, co tady dělají. A jeden z nich mi řekl ,,No, šéf nám to řekl. Když tví prarodiče odjeli někam pryč a tvoje sestra odešla ven, tak jsme toho využili a vloupali se sem. Šéf řekl, že když jsi na tom léčení, takže nebudeš dělat potíže.“ Já se natolik naštvala, že jsem jim dala pořádné rány, až upadli do bezvědomí. Potom jsem šla pro Petra a nakonec zavolala policii. Hned jak přijela policie a odvedla ty lumpy, tak mi řekli ,,Jsme rádi, že jsi zpátky. Už po nich pátráme několik dní. Toto je jeden z asi dvaceti domů, co přepadli. A dokonce přibylo i násilí v ulicích. Nedokážeme zabránit válkám mezi jednotlivými gangy. Začíná se to bez tebe hroutit, Katko. Něco s tím prosím udělej.“ Já jsem sklonila hlavu řekla jsem ,,Dejte mi ještě pár dní. Nějak to zkuste ještě vydržet a já se pustím do práce.“ A s úsměvem jsem zvedla hlavu. Policisté se taky usmáli, kývli mi na nabídku a odjeli. Jakmile odjeli, tak přijeli prarodiče z města. A když mě viděli venku, tak mě hnedka přivítali a přivítali i Petra. Babička mi uvařila dobré jídlo a já se konečně pořádně najedla. Potom jsem si šla lehnout a Petra jsem nechala, aby spal u nás. Ustlala jsem mu v jednom volném pokoji a za všechno mu ještě poděkovala.
Další den, jsem konečně jela do školy. Tam mě taky přivítali a pomáhali mi s různými úkoly. Když byla velká přestávka a já šla ven, tak šel Petr zamnou. Venku jsem si na něj počkala za rohem a tam si ho odchytla. A řekla jsem mu ,,Petře, tady si mě hlídat nemusíš, a hlavně za mnou pořád nechoď jako pejsek. Nechci aby si holky mysleli, že spolu chodíme. A….“ Petr mi skočil do řeči a řekl ,,A nechodíme snad spolu?“ a já mu odpověděla ,,Ne, nechodíme. Ať tě to ani nenapadá.“ A otočila jsem se k němu zády a chytla za ránu. Petr mi položil svoji ruku na tu moji a řekl ,,Ale já chci abys semnou chodila.“ A já sklonila hlavu a řekla jsem mu ,,Ale já ne. Nemůžeš mít všechno, když jsi bohatý. Já teď nechci žádný vztah. Není to dlouho, co jsem jeden vztah ukončila a další nechci hodně dlouho.“ A odešla jsem pryč. Bylo vidět že se mě Petr nesnaží ani sledovat, a to mě aji potěšilo. Ve třídě jsem si všimla, že se kolem něj motá čím dál více holek. Hlavně jedna, která by stihla chodit s celou školou kluků, za jeden rok. Byla na kluky hrozná. Sotva se jí jeden líbil, tak ho musela hnedka nabalovat a krasotinka to tedy nebyla. Hnedka začala šířit drby, že s Petrem chodí a že si domlouvají schůzku, kde se sejdou. Ale to se jí vymstilo. Hned, jak to Petr zjistil, tak jí seřval. Ale hrozným způsobem. Takovým, že se ta holka na místě rozbrečela. Když jsem viděla, že jí chce Petr dát facku, za to, co o něm šířila, tak jsem do toho zasáhla já. V pravý čas jsem skočila mezi ně a tu facku jsem schytla já. Bohužel jsem nestihla nastavit ruku, abych tu ránu zastavila, ale nebyla zase tak veliká. Akorát jsem měla obtisk jeho ruky na polovině obličeji. Petr se mi hnedka omluvil a nevěděl, co říct a celá třída se jenom divila, jak jsem se tam mohla objevit. Chytla jsem Petra za ruku kterou mě nechtěně uhodil a řekla jsem mu ,,Dej mi ještě jednu. Za to, že jsem sem skočila. A příště na to kašli!“ Petr se na mě vyděšeně díval a nemohl uvěřit tomu, co po něm chci. Když řekl ,,Ne! Tebe neuhodím. Nikdy více. Mám tě rád. Proč né ty mě?“ ,,Už jsem ti to říkala.“ Odpověděla jsem mu a odešla jsem si opět sednout. Když si ke mně Petr přisedl, tak se mi moc omlouval. A prosil mě o odpuštění. Ale já mlčela. Holky mi půjčily make-up (čti mejkap) abych si mohla zatřít tu ránu…